10 věcí, které bych si přála ve školství a nestály by moc peněz

– Možnost nezúčastnit se hodiny – chápu, že na základní škole není asi možné děti pustit domů bez dozoru, ale v určitých předmětech může nějaké procento preferovat samostudium nebo přípravu na jiný předmět, který umí méně, stačilo by mít jednu volnou třídu s dozorem, který bude nápomocný v samostudiu, každý nejlíp ví, kdy se prostě nedokáže soustředit a pokud by byla možnost hodinu opustit, umožnilo by to efektivitu těm, pro které má daná hodina smysl. Asi by to muselo být podmíněné třeba napsáním testu, ale alespoň ta možnost by byla velké plus. Pro člověka, který má osobní problémy v danou chvíli, nebo je prostě jen nevyspalý, je odsezení hodiny naprosto zbytečné. Snad každý někdy měl den, kdy se potřeboval učit na důležitou čtvrtletní písemku a místo toho musel odsedět jiný předmět, kde stejně nedával pozor.
– Rozdělení podle pokročilosti v předmětech (alespoň v rámci jazyků, možná i matematiky, určitě informatiky) – Na každé větší škole probíhá výuka jazyků v každé třídě zvlášť mnoho hodin týdně, nebyl by tak problém rozdělit každý jazyk na víc úrovní a každý by začínal podle aktuálních schopností. Pokud se učí například 60 lidí ve dvou třídách, v každé stejná látka, vzniky by místo toho 2 skupiny cca po 30. V rámci informatiky jsme se učili ve dvou skupinách, v každé bylo vždy pár lidí, kteří toho uměli hodně a už třeba doma zkoušeli programovat a pár lidí, kteří tento předmět absolutně odmítali a neuměli udělat ani součet dvou buněk v Excelu. Přestože jsme měli dvě skupiny, nikoho nenapadlo rozdělit tento předmět na dvě úrovně.
– Možnost předčasně splnit požadavky – mít možnost zkusit si maturitu z nějakého předmětu už ve třetím ročníku „nanečisto“ a známku buď přijmout a předmětu se do konce studia už neúčastnit, nebo pokračovat dál a zkusit to v termínu znovu. Možnost věnovat se ve zbylém čase něčemu jinému nebo dokonce zakončit studium dřív by byla určitě velmi motivační. Navíc tento pokus by byl méně stresující a umožnil lepší přípravu na zbývající předměty.
– Větší dobrovolnost – jedna z věcí, se kterou jsem hlavně na střední škole dost bojovala, byla právě organizovanost výuky do relativních detailů a často rádoby zábavné mimoškolní činnosti jako návštěva kina s filmem, který jsem už viděla, maturitní plesy, na které se vybírají peníze už od září. Školní výlety, kde se většina neskutečně opije a ani se nedivím, protože popravdě se bez toho kolikrát „nedají přežít“. Mimoškolní aktivity by mohly přece být iniciativou studentů, kterým se do nich chce, a škola by samozřejmě mohla pro ně poskytnout dozor nebo prostory, ale rozhodně by měly být vždy nepovinné. Tyto rádoby zábavné aktivity většinou probíhaly tak, že cca deset procent lidí se na tu konkrétní věc těšilo, deset procent odmítalo a zbytku to bylo tak nějak jedno a nechali se ukecat. Vždyť o nic nejde, když se někdo nezúčastní, zúčastní se příště zase něčeho jiného. Samostatnou kapitolou k diskusi by byly „výchovy“ jako hudební, výtvarná a tělesná, nejsem vyloženě proti nim, ale to, jak na školách probíhají je často spíš zaručená cesta k nenávisti alespoň k jednomu z těchto předmětů.
– Flexibilita (alespoň větších) škol – u větších škol, kde je v jednom ročníku třeba šest tříd by neměl být problém účastnit se předmětů mimo daný plán stejně jako na VŠ. Možnost využít výuku jiného učitele na stejný předmět by nikoho nezabila (a moc peněz by to nestálo, v každé třídě většinou někdo chybí, je nemocný a podobně). Každý učitel vykládá látku jiným způsobem a nemusí každému sednout. Byla by to možnost i pro ty, kteří něco zameškali, nebo opakují látku před maturitou. S tím souvisí i to, že například na mojí střední škole byla možnost zvolit si zaměření studia od třetího ročníku, ale s tím, že pokud to nebylo přibližně půl napůl, hrozilo, že se ten druhý obor neotevře, což je ve třetím ročníku celkem nemilé zjištění. Opravdu by se předmět nedal doplnit zájemci z jiných tříd nebo i ročníků (prohozením s jiným předmětem na další ročník)? Tato flexibilita by byla určitě plus pro danou školu, která by tak měla větší počet zájemců o studium.
– Možnost mixovat předměty – alespoň nad rámec oboru, například místo kroužku si přihlásit ve volném čase předmět z jiného oboru v rámci školy (pokud je ve třídě volné místo).
– Možnost volby nematuritních předmětů z více možností – není to otázka peněz, prostě student bude docházet na předmět který je maturitním třeba pro jiný obor.
– Obsah hodin k dispozici pro studenty – pamatuji si, že učitelé psali do třídnice cosi o tom, co danou hodinu probrali. Většinou velmi stručně – například „opakování“. K doplnění učiva při absenci by značně pomohlo, kdyby bylo vyvěšené na internetu, co se kterou hodinu přesně učilo/bude učit. To by usnadnilo i možnost přeskočit určitou část učiva kterou student zná. Když například uvidí, že následující tři měsíce se bude probírat v matematice pravděpodobnost, kterou ovládá, měl by dostat možnost napsat čtvrtletní písemku ty tři měsíce předem (řekněme že přísněji hodnocenou, aby učivo fakt ovládal) a ty tři měsíce matematiky věnoval něčemu jinému.
– Učitel jako partner – to už tady bylo řečeno stokrát, učitel má za cíl vzdělávat ne nachytávat, trestat a rozčilovat se. Pokud někdo něco neumí, není třeba na něj křičet (že se například nenaučil na zkoušení). Vsadím se, že ani učitel neví všechno. Větší vstřícnost učitelů například v tom, že jasně definuje, z jakého učiva bude písemka, znamená větší připravenost žáků a spokojenost všech. Písemky, kdy učitel překvapí studenty a řekne, že bude „ze všeho“ by měly být už minulostí. Učitel by měl jasně stanovit co je třeba splnit. Osobně nejsem fanouškem ani ústního zkoušení takzvaně podle „ksichtu“, preferovala bych ústní zkoušení brát jako neznámkované opakování a známkovat/hodnotit pouze písemky nebo činnosti, kde lze hodnotit relativně spravedlivě.
– Maturity a jejich forma – pokud vůbec tyto závěrečné zkoušky mít, jsem spíš zastáncem podobné formy, jako ve státních maturitách, kde se ukáže celková znalost předmětu a student není nucen o rok odložit nástup na vysokou školu, protože měl na téma zrovna smůlu. Naší třídě se dokonce stalo, že jsme s vyučujícím zpracovali v předmětu jiné otázky, než byly pro daný rok, zjistilo se to den nebo dva před maturitou a vyučující s námi zrychleně probral rozdílné otázky ve volném čase. Nevím, jestli si nakonec někdo jednu z nich vytáhl.
Případně by bylo možné si zvolit jednu z těchto dvou forem (tahání otázky a větší test z celého učiva), ale pochybuji že to „tahání“ by si vybrala většina.
Z těchto deseti věcí by žádná neměla výrazný finanční dopad a nejsou to ani nějak extrémní změny, ale myslím, že by přispěly k lepšímu pocitu a psychické pohodě všech zúčastněných. Není to o platech učitelů, to, čím se ve školství plýtvá opravdu masivně je čas učitelů i studentů. Učitelům zabírá čas byrokracie, zatímco děti/ studenti sedí zbytečně na mnoha hodinách kde z nějakého důvodu nejsou schopni dávat pozor (ať už jsou v učivu napřed, pozadu, nebo mají prostě špatný den).